DOPISY

Každé mámě, která nemá doma uklizeno

Taky znáte ten úžasný pocit, když jdete spát a celý dům je uklizený a dokonale čistý?

Dřez zeje prázdnotou, kuchyňská linka se jen leskne a z podlahy by se dalo jíst. A tak je to každý večer.
Žádné drobky nikde po zemi, ani tam, kde nevidíme. Žádná záhadně se objevená sklenička na lince s podivně vypadající tekutinou. Žádné povalující se pastelky, lego, kousky papírů nebo ztracených ponožek.

Teď by se hodilo napsat už jen THE END  pouštíme závěrečné titulky.

Přesně tak reálné, je totiž mít každý večer dokonale uklizeno s dětmi.

Můžete se snažit zametat každý drobek, setřít každý otisk prstu a modlit se, aby už nechtěly nic jíst. Ale nakonec zjistíte, že mít lesknoucí se byt vůbec neznamená, že je plný smíchu a radosti.

Věřte mi, že tyto řádky se mi nepíší lehce. Jsem perfekcionista a můj muž by Vám mohl vyprávět, že jsem schopná ještě v jedenáct večer začít zametat, utírat prach a uklízet kuchyň.

Ale trvalo mi dlouho pochopit, že dokonalé by neměly být naše byty, účesy a outfity, dokonalé by měly být naše životy s lidmi, kteří nás obklopují. A těm je dost často úplně jedno, kdy jste naposledy myla okna.


Jednou jsem četla pravděpodobně nejkratší příběh na světě:  Kdysi dávno, byl můj byt čistý a pak vstalo batole. Konec příběhu.

Dnes chci mluvit k Vám všem, kdo trávíte denně hodně času uklízením bytu nebo domu, aby se v něm ostatní členové rodiny, cítili dobře.
Vy všechny, kdo pracujete tvrdě, aby byla Vaše rodina spokojená.
Kdo myjete nádobí, vynášíte odpadky, vytíráte zem. Kdo trávíte dopoledne uklízením hraček po bytě, rovnáním plyšových zvířátek do poliček.  Každý den, den za dnem, pořád stejná rutinní práce. 

I mě kdysi přišlo SAMOZŘEJMÉ mít doma uklizeno. Než přišly děti. Teď mi to přijde NEMOŽNÉ.

Vy z Vás, které by jste mohly klidně trávit uklízením celý den, dokud nepřijde třetí hodina odpoledne. Domů se nahrnou Vaši roztomilí potomci a obrátí celou domácnost naruby. Všechna ta práce, kterou jste udělaly, se po chvíli  zdá jako zbytečná, protože jí nejenom nikdo neocení, ale ani není už skoro vidět v tom návalu drobků, fleků od šťávy na podlaze, kostek z lega a panenek.

Tenhle dopis je pro Vás, které žijete každý den v bytě, který není uklizený jako ty, které vidíme v časopisech o bydlení. Doufám, že si budete následujících šest věcí pamatovat.


1. NEJSTE SAMA!

Panebože díky, nejste sama! Kolikrát to ještě budu muset říct, aby jste tomu uvěřila? NEJSTE SAMA!
Kolik maminek na světě se cítí stejně jako Vy. Bezmocné.

Teď, když čtete tenhle článek, podívejte se pozorně po svém domě. Pěkně si ho projděte, kolem dokola. Slyšíš to známé vysypávání kostiček z boxů na zem, i když jsi je před chvílí uklidila? Bojíš se jít do kuchyně, protože na stole zase bude vylité pití? Nejsi v tom sama, takhle to nevypadá jen u Tebe doma.

Dáváš si záležet na tom, aby to doma bylo hezké, uklizené a je to náročná práce. Ve skutečnosti ale nejdůležitější práce, kterou děláš, je vytváření rodiny jako takové.

2. NESROVNÁVEJTE SE S OSTATNÍMI!

Já vím, že se to snadněji řekne, než udělá. Je tak jednoduché srovnávat náš domov s kamarádčiným. Je snadné porovnávat ho i s dokonalými obrázky z časopisů “ Útulný byt“ nebo srovnávat sebe s těmi perfektními matkami, manželkami a jejich perfektními domy s perfektním psem, kterými se to na sociálních sítí jen hemží. Perfektně žijí, uklízí, vaří i dýchají. Jejich svět je jedna velká DOKONALOST. Alespoň na první pohled. Věřte, že ani jejich domy nejsou perfektní a i u nich by jste našla nepořádek.

Nikdo totiž není perfektní a ničí domov také ne.

3.NEOMLOUVEJTE SE!

Taky to znáte? Strávila jste tři hodiny uklízením, drhnutím koupelny div ne po kolenou a pak přijde návštěva. A první co já udělám je, že řeknu něco ve stylu: “ Nedívej se na ten nepořádek okolo, musela udělat  X nebo Y. Děti jsou nemocné, musela jsem obletět zeměkouli“ apod.

Snažila jsem se a Vy taky, hodně, tak se není za co omlouvat. Neomlouvejte se za to, že děti baví si hrát a přitom nějaký nepořádek udělají. Neomlouvejte se za svou rodinu, která radši stráví odpoledne povídáním, než uklízením. Ani za sebe se neomlouvejte,  pokud jste místo utírání prachu radši strávila dopoledne stavěním kostek se Vaší dcerou nebo synem. Je to Vaše rodina.

Návštěvu přivítejte s úsměvem. Máte děti a ona to pochopí. Bude muset.

A víc než cokoliv jiného, se každé návštěvě uleví, když uvidí, že ani Váš domov není perfektní, ale je stejně chaoticky a NORMÁLNÍ jako ten jejich.

4. VÁŠ DOMOV NENÍ VAŠE VIZITKA!

Všechno co děláte pro svou rodinu, své děti i svého manžela je důležitější, než těch pár talířů nebo hrnků ve dřezu. Nebo hračky po podlaze.

Přemýšlejte nad vším, co každý den děláte a co považujete za samozřejmé. Chystání svačin pro děti do školy, praní prádla, aby měly co na sebe. Příprava večeře pro celou rodinu, nákupy, to všechno je víc, než těch pár drobků v kuchyni. Nebo šmouhy na zrcadle v koupelně.

Ať už jste kdokoliv. Zdravotní sestra, prodavačka, matka, kamarádka, manželka, předčítačka pohádek… To všechno jsi Vy a jste v tom vážně dobrá!

5. NAJDĚTE SI SVŮJ KOUTEK, KTERÝ BUDE JEN VÁŠ

Vůbec nechci tvrdit, že mít doma nepořádek a chaos jenom prospěje vaší duši a máte se na všechno uklízení vykašlat, protože to stejně nemá cenu. Já jsem ve skutečnosti zastáncem aspoň trochu pořádku, který navozuje příjemnou atmosféru. Jako matky a ženy obecně potřebujeme organizaci nejen domácnosti, ale života. A taky chceme, aby když uklidíme, vydrželo to co nejdéle pěkné a čisté. Ale také máme děti a ty jsou schopné naši celodenní práci zničit za pár minut.

Proto si vyberte si  místo u Vás doma, kde se budete cítit dobře. Roh v obývacím pokoji nebo jedna místnost v celém domě. Jedno malé místo, které bude jen Vaše. Pro mě je to naše ložnice. Vždycky, když tam přijdu, uleví se mi. Proč? Mám tam totiž uklizeno. Ustlanou postel, svěží vzduch. Všechno je na svém místě. Hned ráno si tam poklidím, všechno pěkně upravím. A  když můj byt odpoledne vypadá jako po řádění tornáda (tím myslím samozřejmě mých pět dětí), chodím se tam nadechnout a uklidňovat.

6. NEBUDE TO TRVAT VĚČNĚ


Tohle je něco, co prostě potřebujeme často připomínat. Jednoho dne, ta děsivá, přetékající hromada špinavého prádla  bude menší. Jednoho dne i všechny hračky zůstanou na svých místech na poličkách. Jednou přijde den, kdy nebudeš číst jednu stránku v dětské knížce pořád a pořád dokola.

Také přijde den, kdy zrcadlo v koupelně nebude poseto obtisky malých prstíků . A Váš domov bude čistý…

Ale teď si prostě pojďme hrát se svými dětmi. Nemysleme na to, že bude zase někde nepořádek, udělejme ho společně. Postavme hrozivou věž z kostek a nechme ji padat k zemi, zas a zas.

To jsou okamžiky, které dělají domov, které tvoří naše vzpomínky, naši rodinu. Díky nim, jsme tací, jací jsme. Díky nim jsou naše děti šťastné a my bychom měly být s nimi.

Protože jednou přijde den, kdy nešlápneme ani na jednu kostičku z lega a všechny hračky budou na svém místě. Ten den, kdy bude doma vše na svém místě a celý být utichne.

Budou to právě vzpomínky, které budou to nejcennější. Vzpomínky na to, jak jsme se s dětmi smály, jak běhaly okolo stolu, jak vysypaly cukr na zem.

A vsadím se, že nám ještě ta hlučná, chaotická domácnost bude jednou opravdu chybět.

S Láskou,

Monika

Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail

About Author

Monika <3 máma pěti úžasných a tvrdohlavých bytostí, snílek i realista :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *