Ať už se snažíme jakkoliv a jakkoliv jinak prožíváme mateřství, jsou pocity, které máme společné všechny mámy na světě.
Pokusila jsem se je dát dohromady, co byste přidaly?
1. Váš dům není odrazem Vašich rodičovských schopností
Víte, o čem mluvím. Vždycky tu bude někdo, kdo se Vám bude snažit tvrdit, že pokud nemáte doma perfektně uklizeno, nejste dobrá máma.
Ale až se ozve v půl třetí zvonek, přivítejte nečekanou návštěvu s úsměvem, ne omluvami, že Váš domov není dokonalý.
Ukažte jí naopak, že Váš domov je skutečný a skutečně se v něm žije. Je to jen dům nebo byt, malý, velký, nepořádný, potřebuje organizaci a poklidit, cokoliv. Na tom nezáleží.
Na čem záleží je to, jaká jste máma. Jak učíte své děti každý den a jak je milujete.
2. Někdy čteme tu samou knihu stále znovu a znovu
Ten samý příběh o prasátku nebo autíčku, které zachránilo celé město. Známe je nazpaměť a naše děti také, přesto je čteme stále dokola.
Nebo stále vysvětlujeme, poučujeme a odpovídáme na ty samé otázky zas a znovu.
Rodičovství je období velkého opakování. I těch méně oblíbených věcí, jako mytí nádobí.
Nevzdávejte to, netrvá to věčně.
3. Zhroucení a záchvaty vzteku
Začněme s těmi dětskými. Nikdy jsem si neuměla představit, že budu tolikrát svědkem toho, jak se má dcera hroutí s pláčem uprostřed obchodu kvůli nepodstatné věci.
Křik, vztek a házení věcmi. A máma, zatne zuby, klidně tlačí vozík a v duchu si přeje, být co nejrychleji pryč od všech těch pohledů.
Vezme vztekající se batole do náruče a i když se snaží držet hlavu hrdě vztyčenou, uvnitř si přeje být neviditelná. A všichni okolo vědí, co se děje. Nesuďme se navzájem, když vidíme další mámu bojující se vztekem svého dítěte. Aspoň uvnitř jí podpořme, potřebuje to.
I mámy zažívají záchvaty vzteku a zhroucení. Kolikrát jste jen tak křičely do polštáře, aby Vás nikdo neslyšel? Nebo jste musely odejít do vedlejší místnosti, aby jste překonaly tu hroznou potřebu něčím praštit o zem?
Já mnohokrát. Stejně tak často se dostaví pocit zhroucení, zoufalství. Pocit, že už nemůžete prostě dál a další den už nezvládnete.
Tohle asi nemusím vysvětlovat, že? Dejte si kávu, zelený čaj nebo cokoliv co Vám pomůže nechat oči otevřené a vydržte.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu schopná fungovat po tříhodinovém spánku několik dní za sebou. My mámy vydržíme totiž hodně, i když tomu nejdřív nevěříme.
5. Nahoru a dolů
Dny se u Vás střídají. Některé jsou vyčerpávající a jiné jsou normální. Další dny jsou náročné, jiné zase úžasné. Mateřství je jako šílená horská jízda. A často se tyto pocity mohou během dne střídat.
Ráno můžete mít pocit jako vítěz a o chvíli později jste uprostřed toho všeho zoufalá a nevěříte, jak se to stalo.
Stejně jako Váš chaotický domov Vás nijak nedefinuje, ani Vaše dny a jak je vnímáte to nedělají.
Je to neustálý kolotoč.
Prostě se to stane. A v úplně nevhodnou dobu. Tento zákon platí a vždycky platit bude. Trávíte týdny nebo měsíce plánováním rodinné dovolené, sepisujete aktivity, které se chystáte s dětmi podniknout a těšíte se na společné zážitky. Vše zakončíte úmorným balením a konečně si vydechnete.
Jenže den před odjezdem se o slovo přihlásí bolest bříška, angína nebo jiná nemoc. A nikam se nejede.
Dětské nemoci přicházejí a odcházejí, ale vždycky tady budou. Není to zábavná část rodičovství, ale patří k němu.
7. Budete dělat chyby
A budete jich dělat hodně. Každý den, i když se budete snažit, uděláte další. Ale víte co? Správně, naše chyby nás neurčují, znamenají jen, že nejsme bezchybní.
Můžeme se od nich učit, jít dál a příště se snažit být lepší. Ale ani tak se nebude konat žádná dokonalost. Protože žijeme v realitě a ta dokonalá není.
To není nic hezkého, o co by jsme jako rodiče stáli. Pečlivě budujeme naše domovy, čechráme polštáře na sedačce a prostíráme ke společným snídaním nebo večeřím.
Všechny ty věci, vybíráme s láskou a máme z nich radost. A pak přijdou děti.
Jedna, druhá, desátá sklenička zas a zas končí na zemi ve střepech.
Díry na kolenou, které už nejdou zašít ani při nejlepší vůli a tak se nám pomalu rozplývá sen o krásných, dokonale upravených dětech, které jakoby vypadly z titulních stránek časopisů.
Zapomeňte na dokonalost. Děti takové nejsou a nejsme takoví ani mi rodiče. A nejlepší na tom je, že děti to od nás nechtějí.
9. Prádlo nebude nikdy vyprané
Tohle mi upřímně, přišlo jako nesmysl, dokud jsem neměla děti. Od té doby vím, že je to opravdu pravda a ať se snažím sebevíc, nikdy neudržím náš prádelní koš prázdný.
Sice se o to všechny snažíme, ale bojujeme tak trochu předem prohraný boj.
Jediné co můžeme udělat, je dát si prádlo na seznam, který se třeba jednou povede splnit. A nebo možná také ne. Prádlo patří prostě k součásti našeho života a pokud už se Vám povede všechno prádlo vyprat, užijte si těch pár minut( nebo vteřin) vítězství. Zasloužíte si to.
10. Strach je nekonečný
Ať už jste více či méně úzkostná maminka, první s čím se po porodu setkáte, je strach.
Strach z neznámého je prvním. Držíte v náručí Váš poklad, je tak maličký a křehký a bojíte se ho jen dotknout, a to ho máte přebalit a převléknout! Teorie, kterou máte nastudovanou i pozpátku je Vám k ničemu. Čím více ale do kontaktu s miminkem přijdete, tím zručnější budete a získáte více sebevědomí. Nebojte se, měly jsme to tak všechny stejně.
Druhým strachem, který patří k mateřství, je strach mámy o její děti.
Nikdy jsem se tak nebála o něčí zdraví, život a pohodu, jako od doby, co jsem se stala mámou. Jakmile se ozvalo známé pokašlání, posmrknutí, známá věta “ mě bolí bříško“, hned jsem se začala bát.
Pokud jste se i navíc setkaly s nějakou vážnější nemocí, jako třeba my u Sofinky se zápalem plic, když jí bylo šest týdnů, tento strach pak naroste do obřích rozměrů a číhá na Vás zlověstně na každém rohu.
Její první rok života jsem spala napůl a chodila jí kontrolovat, jestli dýchá. Každé nachlazení, i když byly jen dvě, jsem prožívala více než ona.
I když máte zdravé děti, bojíte se. Každý den se o ně bojíte. Bojíte se, aby jim někdo neublížil, aby na ně nebyl někdo zlý a když se setkají s něčím nepříjemným, chcete je ochránit za jakoukoliv cenu.
Na hřišti je pak chytáte, aby se neodřely. Před lidmi je bráníte vlastím tělem. Ale nikdy je nemůžete ochránit před vším.
A právě z toho, máme my mámy, největší strach.
11. Nechtějte si vychutnávat každý okamžik
Buďte k sobě milosrdné. Opravdu a nechtějte po sobě pořád maximum. A nemějte z toho výčitky. Nemůžete se přeci pořád radovat ze všeho a mít jen blažený pocit. Mnohdy nebudete mít několik dní ani slabý pocit štěstí a do blaženosti bude hodně daleko.
Má Vaše dítě první zoubek, ale vy jste si toho všimla až o pár dní později? To přece nevadí. Ne každá událost v životě Vás nebo Vašeho dítěte se dá oslavit a prožívat s nadšením.
Jsou prostě chvíle v životě, kdy jsme jen vděčné, že je život chvíli kolem nás „normální“ a ne ničím výjimečný.
12. Žádná supermáma neexistuje
Sice se na nás usmívají z obálek časopisů a posílají na sociální sítě dokonalé obrázky svých dokonalých dětí, dokonalých koláčů a vždy dokonalých domovů, ale nejsou opravdové.
Existuje pouze jedna máma. Skutečná máma.
A skutečná máma má rovnátka, vlasy v culíku místo lesklých kudrlin, je vtipná, bláznivá, rozrušená, unavená, frustrovaná, pracující, pláče, doufá a miluje naplno.
Skutečné mámy jsou úžasné. Obyčejné mámy jsou úžasné. Vy, která milujete své děti a staráte se o ně, jste úžasná. Být máma prostě někdy stačí. Víc chtít nemůžeme.
Jsou dny, kdy zvládneme být i více, než mámou. Zvládneme se hezky obléknout, upravit a vykročíme z domu v podpatcích.
Některé z nás to zvládnout častěji, než jiné. Ale na tom nezáleží.
Záleží pouze na tom, jak se cítíme uvnitř a co nás dělá šťastnými.
S Láskou,
Monika♥
