LETTERS

Má drahá přítelkyně,

Kuchyní voní moje oblíbená svíčka s vanilkou a dýní a jak knot praská, připomíná mi, že bych měla co nejdříve udělat novou objednávku vonných svíček, které na podzim a v zimě mají pro mě takové kouzlo domova.
Vedle mě je horký čaj s ibiškem a jahodami a také kapkou medu.
A za mnou, se z otevřeného okna ozývá sousedovic kohout.
Je chladné, přesto slunečné ráno, když začínám psát dnešní dopis pro Tebe.

Jak se máš? Opravdu, jak se máš? Už je to dlouho, co jsem ti psala naposledy, občas si říkám, dojde můj dopis až k Tobě, přečteš si ho, odpovíš?
A vlastně záleží na té odpovědi tak moc? Budu ráda, když si ho přečteš, když Tě zahřeje na srdci a když se budeš cítit lépe.

Dny, nejsou vždy snadné, s dětmi, domácností, prací, to obě víme. V dnešní době, mi až přijde, že být „máma v domácnosti“, je skoro neslušné slovo. Jakobychom se za to měly stydět. Za to, že milujeme své děti a své muže a že nám dělá radost domov zútulnit, aby se nám tu všem krásně žilo.
Jak se doba změnila, viď?

Před padesáti lety, bylo běžné, že ženy zůstávaly doma a pečovaly o rodinu, dnes je to pro ně jakási forma trestu?
Když jsem naposledy psala o tom, že jsem v domácnosti a trochu vypomáhám manželovi ve firmě, svalila se na mě lavina komentářů plná zoufalství a smutku. To jsem z nich cítila já, i když psané byly tak, že mě zasáhly a některé i zranily. Pro ty, kteří je psali, jsem v tu chvíli znamenala jen línou ženu, která nechce pracovat, která doma polehává, natáčí si vlasy, popíjí čaj a peče koláče. Dotklo se mě to, ale mnohem více se mě dotkl tón s jakým se komentáře psaly.

„To bych se doma zbláznila!“
„Starat se o děti a manžela? To by mě švihlo.“

Kdy se vlastně starat o rodinu stalo podnětem k zoufalství a zlobě?
Všechny jsme se přeci na děti těšily. Plánovaly jsme je, celé těhotenství jsme s láskou chystaly postýlku, žehlily ty roztomilé, malinké věcičky a po porodu cítily ten příval lásky a štěstí.
V tu chvíli, jakoby svět najednou dával smysl a my se cítily krásně.
Kdy přišlo zoufalství a úprk do práce před mateřskými povinnostmi?

Stalo se tak ve chvíli, kdy naše miminka špatně spala, trpěla na bolesti bříška nebo jim rostly zoubky?
Nebo, když děti procházely obdobím vzdoru a my často plakaly s nimi?

Ekonomická situace rodiny je v dnešní době velmi důležitá a já mám opravdu štěstí, že nás můj muž zajistí a já tak do práce nemusím.
Jsou rodiny, kde musí oba pracovat, aby udržely rozpočet v chodu a to je naprosto v pořádku. Respektuji to, že ženy míří na vysoké, pracovní pozice a chtějí být úspěšné, že jim role mámy nestačí.
Proč se ale stejného respektu nedostává i ženám, které se rozhodly jít jinou cestou? Proč se mají cítit líně a hloupě? Je to snad závist, která vede pracující ženy, aby popichovaly ty v domácnosti, aby se do nich trefovaly?

Má drahá přítelkyně,
pokud jsi v pozici, že každé ráno míříš do práce a odpoledne na nákup, abys vařila večeři a psala s dětmi úkoly, obdivuji Tě, jsi úžasná a zvládáš všechno naprosto báječně.
A ty, má drahá přítelkyně, která zůstáváš celý den doma, uklízíš, vaříš a pečuješ s láskou o tvůj domov, i Ty máš můj obdiv. A i Ty zvládáš vše báječně.

My všechny, mámy, se ujímáme nelehké role a zvládáme ji každá po svém. Každá si žijeme ten svůj život v domě na kopci.
A každá si zasloužíme respekt od druhých, ať už je naše cesta jakákoliv.

Facebooktwitterredditpinterestlinkedinmail

About Author

Monika <3 máma pěti úžasných a tvrdohlavých bytostí, snílek i realista :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *