Usedám opět k dopisu a už teď se těším, až mi odepíšeš zpátky.
S blížícím se koncem roku a zejména Vánocemi, které jsou opravdu už za rohem, pozoruji nejen přírodu, ale hlavně lidi, které potkávám.
V jejich obličejích se zračí úzkost a stres. Nad množstvím úkolů a povinností, které chtějí stihnout. Zejména množství dárků, které musí koupit řeší tak vehementně, že se sama sebe ptám, jestli jsem já něco nezanedbala?
Jestli nejsem já, ta divná, která nemá dlouhé seznamy dárků pro sebe a svou rodinu a už teď nenakupuje jídlo do zásoby, balící papíry a všechny ty stuhy a s napětím nečeká na všechny novinky, které do obchodů přijdou?
Přiznám se, že já se cítím klidněji rok od roku. Zní to pošetile, že?
Vlastně se to až skoro stydím napsat, ale já konec roku a spojené s ním svátky miluji a těším se na ně celý rok.
Těším se až usedneme k prostřenému stolu, pokojem bude vonět skořice a horká čokoláda a každý večer budeme u zapáleného krbu číst knížku. A budeme spolu.
S pěti dětmi a velkým domem nemám povinností málo, ale každý den je pro mě dar, kterého si vážím. Vím, že ti teď přijde, že se s vděčností roztrhnul pytel a že se snad neřeší nic jiného, ale je to vážně tak špatně?
Není spíš horší to, že lidé přestali být vděční za to co mají a chtějí stále něco nového?
Být vděční za to, co máme, za pěkné bydlení, dostatek, jídla, zdraví(a to zejména v poslední době), milované lidi kolem sebe, za teplo domova. Je toho tolik, za co být vděční a nic z toho není samozřejmost.
Musím se usmát, protože jsem asi jedna z mála dnes, kdo má jednu kosmetickou taštičku a v ní své oblíbené produkty, které kupuji již několik let. A všechny ty zářící a voňavé novinky mě nechávají úplně chladnou.
Už dávno neřeším množství dárků, ale jejich hodnotu. Pocit lásky a radost, které přinesou obdarovanému. Na ničem jiném přeci nezáleží.
I když to zní možná šíleně, zvlášť v tomto období v roce, zkusme zpomalit, vychutnat si ho, čeká nás přece tolik krásných okamžiků!
S listopadem téměř v jeho polovině, už pomalu vytahuji Vánoční servis a s každým kouskem, který mám v ruce, cítím tolik vděčnosti. Svému muži, že díky jeho obětavosti si mohu podobné kousky dovolit mít. Nestydím se za to, naopak chci, aby to věděl, protože si ho vážím za všechnu podporu a komfort, který naší rodině poskytuje.
Prohlížím si krb a přemýšlím, jak ho letos ozdobíme, kde bude stát Vánoční strom a která světýlka nám budou svítit cestu domů, až přijde sněhová bouře, která chodí každý rok.
V tu chvíli, kdy se ledový vítr bude opírat do oken a sníh mi zakryje auto téměř do poloviny, s hrnkem horké čokolády v ruce, budu cítit vděčnost nad tím, kde jsem a s kým.
Ale než sníh udeří na náš domek u lesa, chci být vděčná za všechno, co už mám teď, každý den.
A s láskou si toho považovat. Své rodiny, svých přátel, svého domova.
Má drahá přítelkyně, ať už jsi kdekoliv, ať už Tě trápí cokoliv, chci abys věděla, že jsem tu pro Tebe a budu čekat, na každou zprávu od Tebe.
Opatruj se,
